Agrese 2: Co dělat, když vaše dítě kouše nebo bije ostatní?

Praktický průvodce pro rodiče, kteří se ocitli na straně „útočníka“

1. Zachovejte klid (i když je vám do pláče)

Nikdo se necítí dobře, když jeho dítě právě někomu ublížilo.

Možná máte chuť se propadnout. Možná se bojíte odsouzení. Možná se zlobíte sami na sebe.

Ale právě teď vás vaše dítě potřebuje jako bezpečný přístav, ne jako další bouři.

2. Nejdřív zastavte chování, teprve potom řešte příčinu

Neřešte dlouhé vysvětlování.

Stačí krátce: „Nepustím tě. Nedovolím ti ubližovat.“

Neříkejte: „Kolikrát jsem ti to říkala?!“

V afektu dítě stejně neposlouchá.

3. Nejprve se postarejte o zraněné dítě

To je něco, co často zapomínáme. Jděte nejdříve za dítětem, které dostalo ránu.

Vaše dítě uvidí, že ubližování má důsledky. Ne proto, že by bylo potrestané. Ale protože druhému bylo ublíženo.

4. Obejměte vaše dítě

Objímání není odměna. Je to regulace emocí.

Rozdíl je obrovský.

5. Neptejte se: "Proč jsi to udělal?"

Dvouleté nebo tříleté dítě často samo neví.

Místo toho pomozte emoci pojmenovat.

"Chtěla jsi tu lopatku?"

"Naštvala ses?"

"Lekla ses?"

6. Omluva není kouzelné slovíčko

Tohle bych určitě zdůraznila.

Kolikrát slyšíme: "Řekni promiň!"

Jenže dítě často vůbec neví, co to znamená. Mnohem důležitější je, aby vidělo, že druhému můžeme pomoci.

Podat kapesník.

Přinést plyšáka.

Pohladit.

7. Doma trénujte situace nanečisto

Pomocí plyšáků, panenek, figurky,...

„Medvídek chtěl autíčko. Co mohl udělat místo kousnutí?“

Děti se učí hrou.

8. Hledejte spouštěče

Pište si třeba týden poznámky.

Kdy se to stalo?

Před spaním? Když mělo hlad? Když bylo moc dětí? Když se dělilo o hračku?

Najednou možná objevíte vzorec.

A hlavně...